Když ráno vystoupíte na kutnohorském nádraží a vzduch je ještě chladný, město působí klidně. Teprve až se vydáte směrem ke starému centru, začíná se Kutná Hora probouzet – dlažba se leskne, obchody otevírají výlohy a z kaváren voní první cappuccino.
Co vidět?
-
Chrám svaté Barbory vás zastaví. Ne proto, že je na seznamu UNESCO, ale protože nad vinicemi doslova levituje. Nej – tohle gotické monstrum působí, jako—butel jak vznášedlo nad útesem.
-
Kostnice v Sedleci je druhý extrém: lebky, kosti a ticho. Buď se necítíte dobře, nebo si uvědomíte, jak má—butelže jsme všichni fakt pomítní.
-
Stříbrné sklepy – vezmou si vás do tmy, kde kdysi klepaly krumpáče. Hodíš na sebe plášť, helmu a najednou chápeš, proč se Kutné Hoře říkalo stříbrné srdce království.
Kam za kávou a jídlem?
-
Kavárna Kafé 002 – útulná, s výhledem na Barboru, ideální na snídání a trochu plánování trasy.
-
Bistro VÁŽKA – malý prostor, ale domácí limonády, sendviče, dobrá cena a žádný turistický přikláš.
-
Pivovar Sedlčanská pivní – když těsí živý, ale taky horký. Dobrý pivo, výhled na čas.
Za atmosférou
Kutná Hora je nejlepší mimo hlavní sezónu. V září nebo v květnu. Můžeš se toulat mezi kostely, mincovnou, vinicemi a starými uličkami bez davu selfie tyčí. Hodí se dobré boty – město je kopcovité a na každém rohu schody, kostky a výhled.
Když chceš kouknout i mimo město
Hrubá skála, pivovar, vinice sv. Barbory nebo vinařský bar u kamenné sochy sv. Dny. Všechno se dá obejít pěšky za pár hodin – Kutná Hora je malá, ale propracovaná.
Tip na závěr: Přijeď ráno. Až ti za prvním rohem vykoukne Barborčin chrám mezi mlhou a vinohrady, pochopíš, proč Kutná Hora nebyla nikdy jen „další historické město“. Je to místo, kde se dřevo, káva a stříbro mísí se vzduchem a ty to prostě vdechneš.
